Říjen 2007

Ani nevim, jak to nazvat :)

28. října 2007 v 15:56 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Všechno se mění… Ještě do nedávna bylo všechno uplně jiný… Jo, znám tenhle pocit, stalo se mi to už mockrt a věřim tomu, že ani teď to není naposledy. Ale teď sou ty změny uplně jiný, než byly ty předchozí… Zdá se mi, že všechno, co sem si ještě nedávno přála, všechny mý touhy se teď změnily ve skutečnost. Už to nejsou sny- je to realita. A je pěkná. Jo, protože "…realita není zlá, je jen trochu zmatená…"- zase kousek jedný písničky… Ale to je jedno… Jenom sem chtěla říct, že si začínám až moc uvědomovat, že poměrně dost věcí, kterejm sem nikdy nevěřila, sou opravdu pravdivý- nebo aspoň částečně… Všechny možný přísloví, moudra, "babský kecy", písničky- tam všude teď vidim pravdu. Dřív sem se některejm věcem smála, přišly mi neuvěřtelně stupidní nebo neuvěřitelně neuvěřitelný, ale teď… Teď je všechno jiný… Holt na každýho jednou příde řada… A na mě přišla teď… Díky bohu… Sem šťastná… Po dlouhý době si zase užívám života, zase mi příde pěknej… Všechno je teď tak skvělý, že si až řikám, že to není možný, že se něco musí posrat… Ale zatím furt nic- naštěstí… Už jenom třeba tenhle víkend zaváněl tolika průserama, ale nic… Nic se nestalo. Je fakt, že víkend ještě neskončil a rodiče ještě nejsou doma (což by mohlo dost změnit situaci), ale i tak… Asi většina z vás nemá sebemenší tušení, o čem že to tu vubec píšu… Teda je fakt že asi všichni ze třídy to pochopili… Ale to je jedno… Prostě sem se zase zamilovala… Jenže je to uplně jiný, než to bejvalo vždycky až do teď… Teď je to totiž oboustranný… Užívám si života, a ON mi v tom pomáhá… Protože díky němu je ten život tak pěknej, že si ho můžu takhle vychutnávat… Sem ráda, že se to takhle vyvrbilo a že to takhle dopadlo… A za to všechno může párek v rohlíku (což může pochopit jen hodně málo lidí- konkrétně čtyři včetně mě :)) …

Podzim

26. října 2007 v 13:23 | sexy letadlo |  MINULOST
Sedim u okna. Vypadá, jako by plakalo. Jako já. Venku prší a mou hlavou se honěj myšlenky a vzpomínky. Tvořej mi v hlavě takový víry. Podobný jako ty, který vidim venku. Pohrávaj si s listím. S krásnejma barevnejma listma- červenejma, hnědejma, oranžovejma, žlutejma… Je podzim. Venku je nevlídno a přesto je to tak krásný období. Když to tak vidim, vybavuje se mi text jedný písničky: "…jaro alergie, léto rakovina, v zimě strašná zima, ale podzim je fakt príma…" Vlastně je to pravda. Podzim je nejhezčí období. Těma barvama, spadanym listím, deštěma, mlhama… Vlastně je to pěkný. Ale stejně… Něco mě od toho odrazuje… Něco mi říká, že to nemůže bejt nejhezčí… Ale… Sem strašně zmatená… Vlastně to nejde rozhodnout, co je nejhezčí… I když je fakt, že teď je to hodně zkreslený tim, že mam podzim spojenej právě s tou písničkou… A s tou mam zas spojenou jednu kapelu… A s tou kapelou mam zas spojenýho jednoho člověka… A toho člověka miluju… A on? Nevim… On miluje podzim…

Víla

17. října 2007 v 18:00 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Na louce plné rozkvetlých květů ležela dívka. Jen ležela a dívala se na zářísí hvězdy. Byla teplá, letní noc. Přímo nad Ní visel stříbrný měsíc a kolem něj byly rozesety hvězdy. Ona jako by byla z měsíčního světla. Její bledý obličej i bílé šaty tomu napovídaly. Byla tak bledá, že vypadala téměř průsvitně. Obličej Jí lemovaly dlouhé, světlé vlasy. Modré oči se upíraly kamsi do vesmíru a Její rty barvy rudé růže šeptaly tiše slůvka, která nikdo neslyšel. Zněla jako letní vánek, avšak něčím zvláštní, tajemný. Stejně jako Ona. Kdyby Jí někdo spatřil, nejspíš by si myslel, že se dostal do snů. A nebyl by daleko od pravdy- byla to totiž Víla upředená ze snů. Život Jí dala jedna mladá dívka. Za teplých letních večerů sedávala na louce. Vila věnce a snila. Z jejich snů vznikla Víla. Avšak jednoho dne dívkanepřišla. Zamilovala se a její sny se staly skutečností. Už nemusela snít- žila si svou vlastní, krásnou realitu. A tak Víla zůstala sama. Jen měsíc už Jí dělal společníka. Pomalu bledla, byla stále průsvitnější, až do dneška. Už nikdy z ní nebude ta Víla, jakou bývala. Bude se pomalu ztrácet, až z Ní jednoho dne zbyde jen hvězdný prach na lístcích květů...