Červen 2007

O "Minutes to Midnight"

25. června 2007 v 22:59 | sexy letadlo |  LINKIN PARK
na stránce musicserver.cz se objevila celkem zajímavá recenze novýho céda Linkin Park Minutes to Midnight (http://musicserver.cz/clanek/18658/Makrorecenze-Minutes-To-Midnight-Linkin-Park/?z=new ) ...a jak asi všichni víte, takový věci mě poměrně dost zajímaj...;P takže sem si to nejen přečetla, ale i sem jim tam k tomu hodila koment... takže tady je:
"koukám, že máte hodně zajímavý názory na MtM... jasný, každej má svůj vlastní názor a já nemám v plánu nikomu ten jeho brát a cpát mu můj vlastní, ale já si myslim, že i když to už neni takový, jako dřív, pořád to má něco do sebe... většina z vás tu psala, že ty písničky neuvíznou v hlavě: podle mýho názoru právě naopak- už když ráno vstanu, zní mi nějaká z nich v hlavě a dokud neusnu, nezbavím se jí... je fakt, že timhle cédem LP ztratěj ňáký ty fanoušky, ale ňáký nový si tim i získaj- to tak ale bejvá vždycky ne? abych pravdu řekla, před vydáním alba se všude psalo, jak bude to CD strašně jiný, že se pomalu ani nepozná, že to sou LP atd. celkem sem se bála, co to nakonec bude, ale když to cédo vydali a já si ho poslechla, byla sem nadšená... jo, jiný to je, ale ten kdo LP zná delší dobu, najde si je v tom zase... a já sem si je tam našla, tudíž sem s Minutes to Midnight spokojená..."
poznámka na okraj: ten můj koment je bez jakejchkoliv úprav- přesně tohle sem napsala i k tý megarecenzi nebo jak to tam maj nazvaný... i když je fakt, že sem toho původně chtěla napsat o hodně víc... ;]

Proč?

24. června 2007 v 23:21 | sexy letadlo |  BÁSNIČKY
Proč rány se stále otvírají
a proč tak ostré hroty mají?
Proč každý mi ukazuje záda
a proč i ti, které mám ráda?
Proč svět se vůbec točí
a proč máš modré oči?
Tolik otázek a žádná odpověď
jen podivá písmen změť.
Proč nemám nic
a proč chci pořád víc?
Proč mě ten svět tak strašně ničí
a proč to ticho tak nahlas křičí?
Proč? Proč to všechno tady
a proč ty hrozný zrady?
Proč Bůh vůbec stvořil svět
a proč s ním i nenávisti květ?
Proč vůbec je ten svět tak strašně zlej
a proč po mě furt všichni něco chtěj?
Proč je tak daleko nebe
a proč Smrt mi sebrala tebe?
Chci se přestat světa tolik bát,
abych se mohla jako dřív smát.
Proč najednou vypadá všechno tak smutně
a proč k životu smích potřebuju nutně?
Proč všechno nemůže bejt jiný
a proč pořád cejtim pocit viny?

LP v Praze

20. června 2007 v 7:21 | sexy letadlo |  BÁSNIČKY
Tak, tady je ta básnička o LP, kterou sem slibovala někde u posledního článku:
Radost v každé části těla
tak to vždycky chtěla
jako ňákej krásnej sen
přišel její šťastnej den
dvanáctýho června v Praze
cítila se líp než blaze
halou ozýval se řev
z pódia se line zpěv
všude kolem davy lidí
ona však jen jedno vidí
všichni řvou a pogujou
tohle prostě milujou!
Rob hraje na bicí
před sebou vidim "opici"-
na hlavě kšiltku FBI
a za ním Chester s Mikem zpívaj...

Linkin Park v Praze- 12.6. 2007

15. června 2007 v 22:41 | sexy letadlo |  LINKIN PARK
Na mym mobilu končí odpočítávání. Je 12.6. 2007. Po 1378 dnech se Linkin Park opět vrací do Prahy. Pro mě ale s jednim obrovskym rozdílem- mam lístek! Lístek, kterej mě opravňuje nejen ke vstupu do Sazka Areny, ale i k tomu, abych se dostala co nejblíž pod pódium...
Asi kolem půl pátý přijel konečně můj táta ze služebky. Byla sem strašně nervózní, bála sem se, že se něco posere a nestihnem dojet včas. Takže táta s mamkou sebou museli hodit, oblíct se a rychle nalýzt do auta. Vyrazili sme směr Praha. Rodičové se ještě cestou dohadovali, do jakýho divadla pudou během doby, kterou budu trávit na koncíku. V půl šestý a pět minut mě "vyhodili" před Sazka Arenou. Kolem ní už stály davy lidí... Chvilku po tom, co sem přišla, začali pouštět dovnitř (to se určitě čekalo jen na mě ;)). Koukla sem, co tam prodávaj, zjistila jak je to předražený a šla sem radši hledat dveře, kterejma se lezlo do sektoru "stání u pódia". Cestou sem se ještě stavila v šatně, kde sem si nechala svoje "zavazadlo", aby mi pak nepřekáželo. Odtamtuď sem zamířila rovnou ke dveřím, kolem kterejch stálo děsnejch lidí. Těsně před dveřma stáli dva černoši- takový obří gorily s kšiltkama FBI a asi dvacet sekuriťáků, který bránili nám- natěšenejm fanouškům- ve vstupu dovnitř. Za dveřma se ozývaly zvuky bicích, občas ňáký kytary. Když vevnitř všechno utichlo, začli pomalu pouštět dovnitř. Pouštěli postupně po malejch skupinkách, ale já sem se tam naštěstí vecpala asi tak když už vevnitř bylo asi sto lidí. Samo, že sem lezla hned co nejblíž k pódiu, ptž sem věděla, že pak už by se mi to nemuselo podařit. Dostala sem se asi do osmý řady, kde sem potkala ňáký lidi z Bratislavy. Takže sem zakotvila u nich a kecali sme. A když už o nich tady píšu, je třeba zmínit, že MOC děkuju Adrianovi (jednomu z nich), že mi poslal tak úžasný fotky!!! (:-*) Pak ale začly dovnitř proudit další kotle lidí, takže sem se od nich odpojila a pokračovala směrem k pódiu. Dostala sem se do krásný pátý řady. Blíž mě nepustili... Stáli sme tam asi dvě hodiny. Celou tu dobu mi to připomínalo Horečku ve velkym měřítku. Hráli tam totiž stejný songy, jako na Rampě. Pak se najednou zhaslo, všechno ztichlo. Zašla hrát taková uspávací, relaxační hudba. Všude svítily takový světýlka, jako mívaj lidi na vánočních stromkách. Čekala sem, že příde ježíšek. Nepřišel. Přišla, tušim že švédská, kapela Blindside. Odehráli pár písníček a odešli. Byl to podle mýho názoru dost podprůměrnej výkon. Zpěváka nebylo skoro slyšet, ostatní zas nebylo moc vidět... No prostě když to řeknu slušně, tak nic moc. Po nich nastoupila kapela 30 Seconds to Mars. Od nich sem už slyšela dost písniček a líbily se mi, takže sem se těšila. Ale měli stejnej problém- zpěváka přehlušovaly bicí. Je fakt, že Jared (zpěvák 30STM) to aspoň trochu zpestřil tim, že se prošel po celym "kotli"- odemě stál tak metr. No ale jinak taky nic moc. Po tom, co dohráli, oznámila ňáká ženská, že bude jejich autogramiáda ve vstupní hale Sazky, takže pár lidí odešlo. Tím pádem se mi otevřela cesta k pódiu. Dostala sem se do druhý řady. Chvíli sem byla i v první, ale byly to strašný tlaky z obou stran- z jedný do mě tlakovali lidi za mnou a z druhý sekuriťáci. Takže sem si zůstala v krásný druhý řadě. No zase sme tam ňákou dobu museli čekat, než tam technici přestavěj pódium a upravěj tak, aby to bylo dokonalý minimálně tak, jako Linkini. A musim uznat, že se jim to povedlo- vypadalo to dost dobře. Blžila se tak dlouho očekávaná chvíle, ale já sem se strašně bála, že to budou mít tak blbě ozvučený, jako jejich předkapely. Naštěstí se tak nestalo. Chvíli po úpravě pódia bylo vidět, jak za pódiem choděj lidi. Byli to přesně ty lidi, na který čekala celá Sazka Arena takovou dobu. Jako první se objevil Rob, kterej hned zased za bicí. Po něm přišel Joe, ten si šel stoupnout ke svýmu mixážnímu pultu. Pak postupně přišel Brad, Phoenix, Mike a (to nelepší na závěr) Chester. Snad celá hala je vítala bouřlivým potleskem a řevem. Kluci se chvíli jen tak rozhlíželi, prohodili pár slov na úvod a začli hrát. Jako první hráli písničku One Step Closer, pak Lying From You, Somewhere I Belong, No More Sorrow, Papercut, Points Of Authority, Given Up, Don't Stay, From The Inside. Při další písníčce- Leave Out All The Rest- prosil Chaz všechny, aby vyndali mobily ( "Push your phones up!") a svítili. Když sem se otočila, viděla sem něco tak krásnýho, že si to nedokážete představit. Nejvíc se to ale dá přiblížit tim, jak to nazval Chester- galaxie. Pak klasika- Numb. Po týhle písničce na pódiu zůstal jen Chester s Mikem. Písnička Pushing Me Away tak zněla velice zajímavě- jen Chesterův zpěv a Mike jako doprovod na klávesy. (btw: po dozpívání řekl Chester větu, která se mi vryla do paměti- i ten hlas jakym to říkal: "It's beautiful!") Tímhle způsobem odehráli ještě i první sloku Breaking the Habit, ale pak se vrátil zbytek kapely a zahráli celou písničku "normálně". Mimochodem to je moje nejoblíbenější písnička (nejen) od LP. A na tom koncíku se to jen potvrdilo- je naprosto úžasná!!! Následovaly písničky: In The End, Crawling a Bleed It Out. Dohráli, sbalili se a odešli. Konec. Nikomu se ale ještě nechtělo domů. Během asi minuty už celá hala řvala "Linkin Park, Linkin Park, Linkin Park...", takže se kluci ještě vrátili a odehráli písničky The Little Things Give You Away, WhatI've Done a celej koncert zakončili skladbou Faint. Následovala závěrečná "děkovačka"- Linkini děkovali všem za to, že vůbec přišli, že je maj rádi,... No prostě krása... Jen tak stát a poslouchat, jak kluci chválej Čechy, Prahu, ale hlavně nás- věrný fanoušky. V týhle chvíli mi začly po tváři týct slzy- úplně mě to dojalo... Byla to asi moje nejkrásnější chvíle v životě- celej ten koncert...
A co sem si z koncertu odnesla? Kromě krásnýho zážitku na celej život a těch úžasnejch, neopakovatelnejch pocitů sem si odnesla flašku, ze který pil Mike Kenji Shinoda!!! =] No a samozřejmě taky bolení v krku, bolení za krkem a šílenejch chrapot... ALE STÁLO TO ZA TO!!! DOUFÁM, ŽE SE V CO NEJBLIŽŠÍ DOBĚ VRÁTĚJ NA DALŠÍ KONCERT!!! :-*

Co proti mně pořád máte?

7. června 2007 v 7:40 | . |  MOJE ČLÁNKY
Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli mladí? Na dobu plnou bláznivostí, pošetilých a nerozvážených činů. Mluvím k vám, k vám dospělým, k těm co se již usadili a založili rodinu. Přemýšlíte někdy nad tím, co jste cítili a prožívali v období, kdy vás puberta zcela zachvátila a vy toužili opravdu žít? Zajisté mnoho z vás chtělo nosit výstřední oblečení a nebo to co se zrovna považovalo za nejnovější hit. Toužili jste být se svými přáteli, prožít každý večírek naplno a zažívat samé vzrušující věci. Ano byly to krásné chvíle, že? Říkáte, že jste ale nebyli zcela volní? Rodiče vás drželi zkrátka? Pamatujete si na sousedku, nebo starou bábu z vesnice, které vašim rodičům nahlásili každý váš sebemíň neukázněný čin? Zajisté ano. Vím, jak jste se tenkrát cítili. Já to teď prožívám naplno. Každý den se setkávám s pocity a zážitky, které vy už máte za sebou a proto se ptám: "Proč? Proč se chováte k nám s takovým nepochopením a někdy i opovržením? Co proti nám pořád máte?"
Můj otec chtěl nosit roztrhané a ošoupané džíny, ale bylo mu to zakázáno, nemohl ukájet své touhy v tom, jak chce vypadat. Nakonec byl donucen se převlékat u svého kamaráda. To samé se teď stává mně. Jeho obliba v roztrhaných džínech se dnes stala módním hitem, co když i můj styl jednou bude "v módě"? Oblékání uvádím jenom jako příklad, jde mi totiž o to, že když jsem ho zeptal, jestli se mu to líbilo, když mu to rodiče zakazovali, jeho odpověď byla jasná, nesnášel to, cítil se svázaný. Nemohl jsem si odpustit otázku, proč to tedy dělá mě? Mlčel. Spousta z vás není schopna nám odpovědět. Nebylo by lepší se pořádně zamyslet a popřemýšlet o důvodu svého zákazu? Uvědomit si, co jste cítili vy v našem věku? Možná by to mnohé vyřešilo, možná ne, ale nestojí to alespoň za zkoušku?
Samozřejmě, že problém s oblékáním je jen nepatrným zrníčkem na pískovišti, a problémů se starší generací je mnohem víc. Například názory. Schválně by mě zajímalo, kolik z vás, když vám někdo o mnoho let mladší sdělí svůj názor, s kterým naprosto nesouhlasíte, si řekne: " Proboha, co to je za hňupa? Ten je ale hloupý. Kdo to vychoval?" Či se ptáte, kde vy sami jste udělali chybu. Copak ale názor není věc individuální? Copak by si každý z nás neměl vytvářet svoji vlastní osobnost se svými emocemi a názory a ne kopírovat osobnost toho kdo jej vychoval? Já myslím, že ano. Již od nepaměti se mládež vždy lišila od starší generace. Často měla nové pokrokové smýšlení. Většinou to byli oni, kdo měl tu sílu a odvahu měnit svět k lepšímu. Tak proč ta nechápavost?
Uznávám, že jsou chvíle, kdy je nutné mládež držet zkrátka a zakazovat či trestat. Je to v případě, že mládež porušuje již vážné zákony, krade, ubližuje jiným osobám, popřípadě ničí majetek: Pokud však mládež chce mít jen svůj názor a žít podle svých představ, mělo by se jim naslouchat a ne jimi opovrhovat. Proto se ptám: "Co proti mně pořád máte?"

Ticho

2. června 2007 v 14:24 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Sedí v temném koutě ještě temější místnosti. Jenom sedí a přemýšlí. Po tvářích jí stékají slzy a kolem ní není nic než jen tma a ticho. Naprosto nesnesitelné ticho. Je tak strašně nahlas, že se to nedá vydržet. "Ne!!!" Výkřik prořízl to hrozné, nesnesitelné ticho. Otevřeným oknem začaly do místnosti doléhat zvuky nočního lesa. Vítr si pohrává se záclonou. Na okenní parapet dopadají těžké dešťové kapky. Přírodu za oknem každou chvíli ozáří blesk, který se klikatí po obloze. Po temné obloze, na které není jediná hvězda. Je to smutná, plačící obloha. Stejně jako ona...