Psycho

25. května 2007 v 14:24 | sexy letadlo |  DENÍČEK
Sedim v křesla a koukám na televizi. Psycho. The Wall. I když už to dávno zkončilo, pořád ještě sedim a čumim na tu vyplou televizi. Po nějaký době už sem dospěla k závěru, že se musim přesunout jinam. Musim si ještě aspoň přečíst ten zemák, ze kterýho zejtra píšem. A taky tu chemii. Podařilo se mi přesunout do ložnice rodičů (kde teď, v nepřítomnosti rodičů, přebejvám). Otevřela sem všechny dvě okna a sedla na postel. Našla sem v tašce sešit ze zemáku a už je to tady- světové hospodářství se dělí do tří sfér- jsou to: primér, sekundér a tercér... Asi už sem poznamenaná tim psycho filmem, kterej sem teď viděla. Písmenka se mi začnou slejvat dohromady, tvořej obrazce, lidi, zdi... Najednou mi něco narazí ze zadu do hlavy. Otočim se... a nic. Nechápu. Ale co, asi se mi to jen zdálo. A tak dál pozoruju ty písmenka, který se tak divně transformujou na ještě divnější obrazce. Po chvíli mě zase začne něco tlouct do tváře. Už to fakt nepobírám. Asi sem se vážně zbláznila... Ne, už to nevydržim- lehnu si na záda a koukám do stropu. A najednou mi to všechno dojde!!! Kolem lampy lítá velká můra. To byla ona kdo mi nalít do xichtu!!! Takže záhada vyřešena- du se zase učit. Asi v půl jedný mě to přestalo bavit a dospěla sem k závěru, že už sem dost unavená na to, abych šla spát. Zhasla sem, lehla si do postele a zavřela oči. Najednou mi někdo přímo vedle hlavy zašeptal do ucha takovym divnym hlasem: "Marťo..." Ne, tohle už je moc!!! Co to má znamenat??! Nepobírám. Nechápu nic. Nikdo tam nebyl- to bych si všimla, ale ten hlas tak zněl... nebylo to takový to jak člověk slyší v hlavě hlasy, bylo to opravdový, jako kdyby mi to opravdu řikal někdo, kdo je vedle mě... No nakonec se mi sice podařilo usnout, ale stejně se mi celou noc zdály psychární sny... Ráno když sem vstala, byla sem ještě pořád v takovym divnym stavu. Taková zasekaná. Hned první hodina byl zemák, tudíž písemka, ale zdá se mi, že sem to zvládla celkem dobře... Pak byla chemie, z který sme taky psali, ale na kterou sem se ani nekoukla. I přes to si ale myslim, že to taky nedopadne uplně nejhůř. Když ale pak začla učit, bylo toho na mě fakt moc... Nedokázala sem poslouchat a už vůbec ne u toho ještě psát zápis. Tak sem si kreslila. Vytvořila sem takovej jeden löhce psychární obrázek, ale pomohlo mi to- dostala sem tim ze sebe ten zasekanej pocit, takže sem mohla už další hodiny normálně vnímat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SexyWildCat - Kamila SESTRA :-) SexyWildCat - Kamila SESTRA :-) | E-mail | Web | 25. května 2007 v 20:49 | Reagovat

Jo, THE WALL to je hodně kvalitní filmík...hororovej stav sem po koukání neměla...spíš takovej že sem o tom přemejšlela...snad díky Harrymu a vlastnímu zamyšlení sem si udělala na celou problematiku skromnej názor a toho se držim...

2 meadow meadow | Web | 26. května 2007 v 19:50 | Reagovat

Víš o tom, že hlas v místnosti, kde nikdo není může být volání z druhé strany?

3 andrea andrea | E-mail | Web | 26. května 2007 v 22:43 | Reagovat

to já mám doma taky taký slyšiny...třeba když spim a zazvoní mi budík,že mám vstát,tak slyšim,jak na mě někdo volá -vstávej- a tak...já to beru jako vlastní vsugerovanou paranoiu,jako třeba když ležim sama v posteli v pokoji a cejtim,že tam někdo je,někdo stojí u dveří a kouká na mě dokud neusnu...ale to se mi spíš stávalo dřív a já se kvůli tomu začala před usnutím otáčet ke zdi...ale teď když si du lehnout,tak sem tak vyřízená,že jenom padnu do postele a spim a je mi vážně jedno,jaký halucinace kolem sebe mám,hlavně že konečně ležim)))

4 SexyWildCat - Kamila SESTRA :-) SexyWildCat - Kamila SESTRA :-) | E-mail | Web | 27. května 2007 v 19:06 | Reagovat

Hej POP POP, to mám taky...to s tim otáčení ke zdi, jinak bych asi neusnula.. :-D

5 andrea andrea | E-mail | Web | 28. května 2007 v 11:14 | Reagovat

to je damaškovskej syndrom...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama