Květen 2007

Psycho

25. května 2007 v 14:24 | sexy letadlo |  DENÍČEK
Sedim v křesla a koukám na televizi. Psycho. The Wall. I když už to dávno zkončilo, pořád ještě sedim a čumim na tu vyplou televizi. Po nějaký době už sem dospěla k závěru, že se musim přesunout jinam. Musim si ještě aspoň přečíst ten zemák, ze kterýho zejtra píšem. A taky tu chemii. Podařilo se mi přesunout do ložnice rodičů (kde teď, v nepřítomnosti rodičů, přebejvám). Otevřela sem všechny dvě okna a sedla na postel. Našla sem v tašce sešit ze zemáku a už je to tady- světové hospodářství se dělí do tří sfér- jsou to: primér, sekundér a tercér... Asi už sem poznamenaná tim psycho filmem, kterej sem teď viděla. Písmenka se mi začnou slejvat dohromady, tvořej obrazce, lidi, zdi... Najednou mi něco narazí ze zadu do hlavy. Otočim se... a nic. Nechápu. Ale co, asi se mi to jen zdálo. A tak dál pozoruju ty písmenka, který se tak divně transformujou na ještě divnější obrazce. Po chvíli mě zase začne něco tlouct do tváře. Už to fakt nepobírám. Asi sem se vážně zbláznila... Ne, už to nevydržim- lehnu si na záda a koukám do stropu. A najednou mi to všechno dojde!!! Kolem lampy lítá velká můra. To byla ona kdo mi nalít do xichtu!!! Takže záhada vyřešena- du se zase učit. Asi v půl jedný mě to přestalo bavit a dospěla sem k závěru, že už sem dost unavená na to, abych šla spát. Zhasla sem, lehla si do postele a zavřela oči. Najednou mi někdo přímo vedle hlavy zašeptal do ucha takovym divnym hlasem: "Marťo..." Ne, tohle už je moc!!! Co to má znamenat??! Nepobírám. Nechápu nic. Nikdo tam nebyl- to bych si všimla, ale ten hlas tak zněl... nebylo to takový to jak člověk slyší v hlavě hlasy, bylo to opravdový, jako kdyby mi to opravdu řikal někdo, kdo je vedle mě... No nakonec se mi sice podařilo usnout, ale stejně se mi celou noc zdály psychární sny... Ráno když sem vstala, byla sem ještě pořád v takovym divnym stavu. Taková zasekaná. Hned první hodina byl zemák, tudíž písemka, ale zdá se mi, že sem to zvládla celkem dobře... Pak byla chemie, z který sme taky psali, ale na kterou sem se ani nekoukla. I přes to si ale myslim, že to taky nedopadne uplně nejhůř. Když ale pak začla učit, bylo toho na mě fakt moc... Nedokázala sem poslouchat a už vůbec ne u toho ještě psát zápis. Tak sem si kreslila. Vytvořila sem takovej jeden löhce psychární obrázek, ale pomohlo mi to- dostala sem tim ze sebe ten zasekanej pocit, takže sem mohla už další hodiny normálně vnímat...

Škola

23. května 2007 v 8:06 | sexy letadlo |  MINULOST
Škola. Vzdělávací ústav. Teda jak pro koho. Pro většinu lidí, co choděj do školy je to spíš jen ten ústav. Hlavním účelem školy je naučit studenty něco novýho. Ale připadá mi to, jako by některý účitelé v tý škole byli jenom proto, že si na někom potřebujou vylejt zlost. Dělá jim dobře, když můžou na někoho řvát a dávat někomu blbý známky. A samozřejmě i kotle úkolů. Každej z učitelů si myslí, že ten předmět, kterej učí, je zrovna ten nejdůležitější. Že je to přesně ten předmět. kterym se každej bude zabejvat nejvíc. Ale v tom je právě ta chyba!!! Většinou právě kvůli chování učitelů studenti školu nemaj rádi a stěžujou si na ní. Když je dobrej učitel, tak studenti nejsou tak znuděný- nespěj na hodinách, dokonce se ve většině případů i věnujou tomu, čemu maj. Dobrej učitel dokáže skoro každýho donutit aspoň k tomu, aby dával při hodinách pozor. Myslim si, že učitel je vlastně to nejdúležitější a nejzákladnější pro celou výuku. I když je fakt, že taky záleží na tom, jakej předmět učí. Ale zas na druhou stranu si myslim, že dobrej učitel může učit i předmět, kterej nikoho nebaví a i přes to všichni dávaj pozor. Jenže v tom našem "ústavu" moc takovejch učitelů neni. u nás je to samej starej učitel, kterej už měl bejt dávno v důchodu, ale proto že se mu tam líbí, tak tam dál buzeruje studenty...
A vzhledem k tomu, jaký sou ty učitelé, taky vypadaj výsledky studentů. V hodinách je nuda, protože učitel si neumí udělat ve třídě klid a ty, který náhodou něco slyšej, tak to nechápou. Takže po počátečním soustředění se třída pomalu mění v hromadu spících lidí... No ale když pak přijdou domů, s tim, že si to něco málo, co slyšeli, chtěj znovu přečíst, zjistěj, že tomu absolutně nerozuměj (s vyjímkou těch nadměrně inteligentních, který rozmněj všemu), takže nad tim seděj třebacelý odpoledne, ale do tý hlavy se jim to prostě nedostane. Z toho pak maj depky a k tom u se samozřejmě připojujou svejma kecama o tom, jak je dnešní mládež zkažená a jak sou všichni zabedněný... Což na náladě asi nikomu nepřidá.
Myslim si, že všichni vědí, jaký sou to tlaky ve škole, ale i přes to se to snažim brát aspoň trochu z tý lepší stránky. Jak říká jeden nejmenovaný profesor: "Ve škole je nejlíp!!!"

Půlnoční variace

21. května 2007 v 13:06 | sexy letadlo |  BÁSNIČKY
Kdysi jsem šťastná byla
Svůj život vesele žila
Dřív neznala jsem bolest, smutek
Ale ten čas tak rychle utek
Nyní v bolesti žiju
A zevnitř pomalu hniju
Smutek mě prohlodává
Žal z nitra nadzvedává
Bojím se samoty jako čert kříže
Jako by bylo do hrobu blíže
Dříve bylo to tisíc mil
Dnes už mě dělí jenom pár chvil
Chladivá temnota kolem mě leží
Život mi v hlavě pomalu běží
Vrací se všechno pozpátku
Až k úplnému začátku
Pak začne nový den
A s ním i jiný sen
O životě, lásce a touze
Já však zavřu oči dlouze
Ponořím se tiše do svého snění
Ze kterého však už úniku není…

SMSka

18. května 2007 v 23:01 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Tohle je SMSka, kterou sem psala jenomu klukovi... Měla sem v tý době hodně blbou náladu, byla sem smutná... Tu SMSku sem mu nakonec nikdy neodeslala- nechala sem si ji uloženou v mobilu... Třeba si to teď přečte tady na tom blogu a dojde mu, že to je o něm... A třeba taky ne...
Promiň... Omlouvám se ti... Za všechno... Za to, že sem se stala částí tvýho života... Za to, že sem se vůbec narodila... Měla sem tě ráda... Vlastně i ty jsi mě měla rád- do určitý chvíle od který mě už jen nenávidíš... Ale kdy nastala ta chvíle??? To už se asi nikdy nedozvim... Nikdy nezjistim, proč jsi mě opustil... Chtěla sem mít kámoše, kterej by mi rozuměl... Ale nemam... Třeba si někdy uvědomim, kde sem udělala chybu nebo mi jednou vysvětlíš, proč mě tak strašně nenávidíš... Chtěla bych to vědět, aby se to už nikdy neopakovalo- už nikdy nechci ztratit člověka, kterýho mam tak strašně ráda... Už nikdy... NIKDY!!!

Prostě jeden (ne)obyčejnej den

13. května 2007 v 11:48 | sexy letadlo |  DENÍČEK
Ráno den začínal, jako každej jinej. Vstanu, nasnídám se, ranní hygiena (wow, to zní divně ;)), nakrmim králíky a letim na vlak, aby mi neujel. Ve vlaku hodim řeč s kámošema. Zároveň u toho s bráchou posloucháme mptrosku, což nám bohužel trochu kazí "Fanda" svym fotbalovym zpravodajstvím, který vyřvává přes půl vlaku. Jakmile sem ale vystoupila z vlaku a rozloučila se s kámošema, který šli jinym směrem, zjistila sem, že dnešní den nebude jako každej jinej obyčejnej den. před nádražím stála skupinka maturantů- včetně jedný mý kámošky- která mě už z dálky vítala: "Nazdar, Smržovko!!!" Měli na sobě bílý hadry a měli to bejt jako andělé. Samozřejmě, že si museli užít svý poslední zvonění, takže po nás stříkali vodu s octem a sypali na nás ňáký odporný třpytky... Cestou ke škole sem ještě potkala svoji "sestru", která je taky ve čtvrťáku, takže než sem se dostala k bráně školy, už sem byla uplně počmáraná rtěnkama a liháčema... Bránou se samozřejmě projít nedalo normálně- museli sme to přelejzat přes žebřík, pak tam byly ňáký obruče, podbíhání lana, přebíhání lavičky... No nakonec sem se dovnitř do školy dostala jen pár minut po osmý. Když sem ale přišla tam, kde sme měli mít první hodinu, pár lidí stálo před třídou a ta byla zamčená. Pan profesor Jareš se nestihl dostavit včas ;) Takže následoval první pokus smejt všechny ty kentusy z oblčeje. Zemák začal nakonec asi se čtvrthodinovym zpožděním a ještě k tomu nás tam bylo jan dvanáct ;P. Takže sme se neučili- řešili sme všechno možný... Další byla chemie, kde sme se taky neučili, ale měla sem ňákejzáchvat vzornosti nebo co, takže sem si šla dobrovolně napsat písemku (dostala sem dva mínus). Během týhle hodiny ještě oktáva i čtvrťák udělali návštěvu i u nás, takže moje vlasy i oblečení, který už bylo skoro suchý, se zase zmokřilo =). Následovala bižule, kde nám dala jen takovou malou poznávačku různejch kytek... Po třetí hodině sme se vydali do divadla, na představení v rámci projektu Comenius (všechny tři byly anglicky- asi). Jako první hrála část naší třídy Romea a Julii po třiceti letech. To bylo hezký a dokonce jim i bylo rozumět, takže OK. Pak hráli Poláci a Italové, ale tam sem 1. vůbec nepochopila příběh, ptž jim nebylo rozumět a 2. sem chvílema ani nevěděla, jestli mluvěj anglicky nebo čínsky. Takže sem tam začla usínat. Bohužel tam ale hrál jeden kluk, kterej strašně řval, takže vždycky když vběhnul na scénu, tak sem se vzbudila. No nic... Po konci těch představení sme se s Petrou vrátily ke škole, kde sme čekali na Jimma a Kozla. Než kluci přišli, zažily sme tři písečný bouře, což byla moje životní premiéra- nic podobný sem až do tý doby nezažila. Nakonec se teda oba kluci dostavili, takže sme tam chvíli jen tak kecali a postávali na nestabilní plastice, pak sme se přesunuli na nestabilní lavičky a nakonec sme šli na procházku za Ládisem. Účel týhle vycházky sem ale ještě pořád nepochopila, takže z mýho pohledu byla absolutně bezúčelná. Vrátili sme se zase ke škole (tentokrát sme seděli na stabilních schodech). Chvíli sme se tam hádali o jednom stromu, jestli to je lípa nebo topol, až sme nakonec dospěli k závěru, že sem měla pravdu a že je to topol. Pak sme si ještě chvíli povídali s klaunem Petrem (během týhle debaty mi kluci nakreslili na břicho takový ftipný šipky- to ale nepochopí nikdo jinej než ten, kdo to viděl). No a když odešel Petr, začli sme řešit, co dál. Kozel nás všechny překecával, ať jedem s nim do Liberce do bazénu, Petra musela domů, já na výtvarku a Jimm nevěděl, co dělat (nebo možná věděl, ale neřek ;)). Nakonec to dopadlo tak, že Kozel (kterej přijel autem) jel do toho bazénu, vzal s sebou do LBC Petru, která musela dom a ještě jednu slečnu, která nevim jak se jmenuje, ale chvíli tam s náma taky kecala. No a my sme s Jimmem zůstali sedět na těch stabilních schodech před školou. Nevěděli sme, co dělat, tak sme jen tak seděli a kecali. A vzhledem k tomu, že sme seděli na schodech do školy, tématem číslo jedna byla škola- konkrétně moje studijní výsledky. No a jak sme se tak bavili o matice, tak se mě Jimm ptal, co berem a zjistil, že berem to, co oni brali až na vejšce, ale oni to berou jednodušejc. Takže mi ukazoval, jak to počítaj oni a já sem to pochopila ani ne za deset minut (na hodinách matiky to berem asi čtrnáct dní a ještě sem to nepochopila- to jen tak pro srovnaní). Pak mi ještě ukazoval, jak jednoduše se to počítá na jeho kalkulačce asi třema různejma způsobama. Když sme dořešili matiku a školu vůbec, zjistila sem, že je nejvyšší čas, abych se přesunula do Vikýře na výtvarku. Ten den sme měli jít do keramický dílny, takže celou cestu k Vikýři sme řešili keramiku, hrnčířskej kruh a takový věci. Když už sme stáli těsně před Vikýřem, zjistila sem, že na tu keramiku nemam vůbec náladu, takže sem se na to nakonec vybodla (druhej den sem zjistila, že ta výtvarka vůbec nebyla, ptž učitelka byla nemocná). Šli sme s Jimmem zpátky směrem do centra města, ale nakonec sme zakotvili v klubu Na Rampě. A přišli sme tam zrovna v nejlepší čas, kterej byl možnej. Hráli totiž zrovna Linkiny, takže tim směrem se začala naše debata rozvíjet. Tim pádem sem zjistila, že Jimmy má rád LP (jako jeden z mála mejch kámošů), jaký je jeho nejoblíbenější CD od nich, pak sme ještě řešili to nový cédo… No a tak sme tam jen tak seděli, pili kofolu a kecali... Když sme dopili, rozhodli sme se, že to tam zabalíme a pudem někam jinam. Tak sme šli. Došli sme na jednu takovou lavičku, kterou já znám jen z okýnka vlaku… Vedle tý lavičky rostly topoly, takže se mi konečně podařilo Jimma přesvědčit, že ten strom u školy byl topol (podle tvaru listů). Tak sme tam seděli a jen tak si povídali, až nám najednou došlo, o čem si povídáme. Celou dobu sme totiž vedli debatu o chlebu!!! To se mi stalo fakt poprvý v životě, že bych s někym řešila, kterej chleba je lepší- jestli Maškův nebo Tanvaldskej nebo nevim jakej ještě… =) Po chvíli sme se zase přesunuli jinam. Tentokrát do nedalekýho lesa, kde sme řešili pro změnu listy, ptž my máme dělat do školy herbář, takže sme zjišťovali, jestli by šlo poznávat listy po čuchu. Bohužel sem po chvíli zjistila, že mi brzo jede vlak, takže sme se museli přesunout na nádr. Cestou sme ještě začli řešit, jestli by šlo poznávat listy i podle chuti, takže sme tam tak stáli na cestě a žvejkali různý listy (Zjistila sem, že javorový listy chutnaj jako nekyselej šťovík ;)). No a nakonec mi ještě Jimm řek, že ve druhý světový válce, když neměli máslo, tak místo toho jedli Niveu… Došli sme na nádr do Pasek, kde sme zjistili, že máme ještě chvíli čas, než mi pojede vlak, takže sme si sedli na takovou stylovou lavičku kousek od nádru. A vzhledem k tomu, že tam je naproti vysokej komín, řešili sme lezení na komíny… Já sem řikala, že bych na ten komín někdy chtěla vylízt, ale Jimm mě přesvědčoval, že bych spadla a rozsekala se tam o takovou jednu plošinku, která je asi v polovině komína. A pak sme přemejšleli, kdyby mě ta plošinka přepůlila v pase, jestli by bylo horší, kdyby dolů dopadla horní nebo dolní část těla… Ale vzhledem k tomu, že přijel vlak, tak už sme nestihli tuhle otázku dořešit. Cestou domů sem o tom ještě přemejšlela, ale nepřišla sem na to, co by bylo horší, ptž obě možnosti maj svý plusy i mínusy. No a když sem přišla dom, tak sem okamžitě naklusala do koupelny, abych ochutnala Niveu. A zjistila sem, že opravdu není tak hnusná, ale že bych to musela jíst každej den, to ne… ;)
Tak to je asi tak všechno co by se dalo o tomhle dni napsat, i když je fakt, že to je kapku zestručněný… ;D

Plamen života

12. května 2007 v 11:58 | sexy letadlo |  MINULOST
Jeden takovej krátkej článeček, kterej sem napsala už někdy hodně dávno. Když sem ho doma našla, překvapilo mě to, ptž sem si myslela, že už sem ho dávno vyhodila... Tak tady je:
Proč slané slzy z jejích očí uhasily svíci??? Myslela si, že je sama. Ale nebyla. Měla přece plamen. Plamen svíce, který byl i plamenem života. Teď teprve by měla plakat. Ale už nepláče. Už není mezi živými. Zbytečně uhasila plamen svého života...

Pozvánka

10. května 2007 v 13:00 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Vážení a milí přátelé, kamarádi, čtenáři tohoto blogu a prostě všichni kdo čtou tenhle článek!!! Chtěla bych vás všechny pozvat v sobotu 12.5. 2007 do Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Od 15:00 se tam bude konat vernisáž obrazů a obrázků vytvořených ve Vikýři. A vzhledem k tomu, že i já navštěvuju ve Vikýři výtvarku, budu mít na výstavě dvě svá umělecká díla, tudíž bych chtěla, aby je konečně viděla i širší veřejnost. ;] Pokud nebudete mít v sobotu čas, můžete se přijít podívat v průběhu dalších asi dvou týdnu do foaye (nebo jak se to píše ;)) divadla, vždy v době otevření divadla= v době nějakého představení. Těším se na vás- letadlo :-*

Výročí

8. května 2007 v 21:47 | sexy letadlo |  DENÍČEK
Tak jak sem teď byla nemocná, tak se mi nepodařilo ani dojít k compu, natož abych napsala ňákej článek... A taky sem na to tak trochu pozapomněla. Prostě 6.5. měl tenhle blog výročí. První narozeniny... Takže bych mu chtěla popřát, aby žil a fungoval i dál apoň stejně dobře, jako v tom roce uplynulym. A taky bych chtěla popřát autorovi, abych vydržela psát dál ňáký aspoň občas a aspoň trochu smyslný články ;]
Jo a ještě mam na vás všechny jednu velkou prosbu: JESTLI NĚKDO MÁTE NÁHODOU ŇÁKEJ MONITOR KE COMPU NAVÍC, TAK SE MI PLS OZVĚTE (BUĎ SEM DO KOMENTŮ NEBO MĚ NA MAIL NEBO NA ICQČKO- 376430508. ). NEJLEPŠÍ BY SAMOZŘEJMĚ BYLO DODAT TO I S COMPEM, MYŠÁKEM A REPRÁKAMA, ALE MONITOR BUDE KDYŽTAK STAČIT... ;P
A ještě taková malá poznámka k novýmu vzhledu: Nedivte se- změna je život!!! =]

Takovej jeden zmatenej článek

4. května 2007 v 7:31 | sexy letadlo |  MOJE ČLÁNKY
Oheň... spousta lidí... barvy... rozmazaný barvy všude kolem... hlasy... hudba... křik... a zase barvy... všechno je jen taková kulisa, ale co je to hlavní??? nic. tma... tma místo který má něco bejt. ale není. nechápu... nic nevim... jenom tma a kulisy... občas nějakej ten výjev... krátkej... ale jinak... a pak ráno... SMSka a nic. konec. najednou totální prázdnota. prázdnota do tý doby, než si uvědomim co se stalo. už není. a pak už jen slzy a vzpomínky...